Když  jsme přecházeli cestu, šlehl mi do ucha povědomý zvuk. Nebylo obtížné  dopídit se až k jeho zdroji: vprostřed křižovatky se dle příkladu bratrů  Lilienthalových procvičoval velký čmelák zemní v létání. Pádil po  asfaltu a každých dvacet centimetrů provedl let odpovídající malému  poskoku. Opatrně jsem jej uzavřel do krabičky od zápalek a ke zklamání  Channy nabral cestu k domovu. Doma v zahrádce jsem poněkud stonavě  působícího čmeláka vložil do jedné z budek a zajistil pro začátek  proviantem v podobě cukrového roztoku. Před výletovým otvorem jsem  napřímil malou aluminiovou mřížku.

Když  po setmění mřížka stále beze změny zakrývala otvor, vzal jsem budku i s  jeho obsahem do kotelny, kde jsem jí přidělil klidné a teplé místo.  Mřížku jsem pro jistotu v její poloze upevnil plastovou svorkou, takže  otvorem byl přístup čerstvému vzduchu, kolem mřížky ale obyvatelka  nemohla vylézt. Při kontrole pozdě večer čmelák působil poněkud  zdrženlivým dojmem, nicméně teplé prostředí mu zcela zřejmě prospívalo.  Nikterak se netvářil, že by chtěl budku opustit, naopak mi dával najevo,  že ruším. Napajedlo mi stavem obsahu prozradilo, že bylo použito.

Deset  dní jsem pravidelně naslouchal, zda v budce přibývá života, zkoumal,  jak se obyvatelka v budce cítí a zásobil ji čerstvým cukrovým roztokem.  Při každé kontrole působila o něco živěji a podrážděněji. Desátého dne  se královna Regináta rozhodla dát mi najevo, že by ráda z budky.  Postavil jsem tedy Reginátu i s její budkou na stůl v pracovně a  odstranil zábranu mřížky. Krátce nato se královna Regináta objevila na  česnu a činila všechna nutná opatření ke startu. Pilně pročesávala  zadeček a rovnala křídla, absolovovala několik pěších okruhů kolem  česna, vyšplhala se pak až na víko budky a únavou tam asi na půl hodinky  usnula. Poté se v ní opět probudila potřeba k činům a tak dlouho  obíhala po okraji víka, až spadla na desku stolu, kde po několika  krocích opět upadla do ustrnutí. Po čtvrthodince spánku jsem ji opatrně  přepravil zpět do budky a uvítal, když Reginátu předběžně chuť k výletům  a světoborným činům přešla. Venku už pár dní vládlo nepříznivé aprílové  počasí, tedy jsem neuvažoval o možnosti postavit ji s její budkou do  čmelína.

Příštího  dne po rozednění ležela mřížlka před otvorem a musel jsem dlouho  hledat, nežli jsem konečně vandrovnici našel pod pohovkou. Na  nedobrovolný transport zpět do budky reagovala se zjevným pochopením a  potěšením.

Příští  den jsem si povšiml podivných chroustavých zvuků původem z Reginátiny  budky na mém stole a když jsem opatrně odsunul mřížku před výletovým  otvorem, spatřil jsem Reginátu, jak pilně piluje na dírce: vchod do  budky se jí zřejmě zdál značně úzký. Nároky do budoucna ohledně  plánovaných balíků pylu, které bude nezbytné dopravit až do nitra budky,  bylo zřejmě nutno uspokojit. Má zvědavost ji nikterak nerušila a  pokračovala ve svém kutilství ještě dalších pět minut, nežli nad  výsledkem svého snažení dospěla k předběžnému uspokojení. Pak vylezla z  budky ven a chvíli prověřovala povrchovou úpravu česna jak shora tak i  ze stran, procvičila krátce svá křídla, nicméně nežli se propracovala k  pokusu vzlétnout, rozhodla se pro posilující odpočinek v nitru budky. Zmizela v otvoru budky. Odpoledne toho dne jsem pak byl svědkem  rozhodného a zdařilého odstartování z česna budky a napjatě sledoval,  jak si podrobně pročítá tituly všech knih v polici, kriticky hodnotí můj  chaotický pořádek na stole, posuzuje computer, lampu a řadu dalších  inventárních předmětů. Její mocný a zdravý start skončil nepříliš královsky na okenním skle. Opět nedobrovolně putovala do své budky,  kterou jsem vzápětí umístil venku ve čmelínu. Pro tento den ale byla  Regináta dobrodružnými pokusy syta. Po setmění jsem zkontroloval  nezměněný stav mřížky před otvorem a nastavení videorekordéru.

Při  rozednění příštího dne se do zahrádky opíralo slunce. Regináta ale  neměla naspěch, aluminiová mřížka beze změny zakrývala otvor její budky.  Teprve po snídani ležela mřížka na česnu před otvorem, královna  Regináta tedy musela budku opustit. Horečně jsem přetočil záznam na  videu zpět, abych posoudil okamžik jejího prvního odletu z domovské  budky. Nuže, nic moc. Královna Regináta plnou silou odstartovala vstříc  slunci a teprve za letu se upamatovala, aby podrobila své bližší  pozornosti místo svého odletu, nežli se na dvě hodiny vzdálila. Také  její první návrat poněkud haproval. Zdálo se, že si při příletu všimla  správné budky, nežli ale ukončila přistání, sklouzla předčasně k zemi,  kde pak chvíli sbírala síly k rozhodujícímu návratu do své budky. Tři  pokusy potřebovala, nežli se jí podařilo dostat se bradou nad úroveň  česna. Pak už nebylo obtížné objevit správný otvor správné budky. Příští  starty a přistání vykazovaly výrazné zlepšení. Do konce července její  hnízdo opustilo na dvěstě nádherných mladých královen.